Cestování dříve a dnes

Kdysi to byl samozřejmě problém. Cesta z města do města trvala den, a to ještě pokud byly města blízko sebe. Dnes je to otázka minut na podobnou vzdálenost. Ono je například auto rychlejší než kůň, to se nedá nic dělat. Možná byl čistější vzduch kolem cest, ale trvalo to dlouho. I když, ono s tím vzduchem, pokud zvířata upouštěla koblihy… 

dříve se převážně chodilo pěšky. Ne každý měl koně. A i když přišel vlak, nebyl hned všude, a ne každý si jej mohl dovolit. Vlak už tehdy sice mohl jek čtyřicítkou i více, ale proto dnešku je to opět veliký rozdíl. Dnešní vlaky dosahují až tři krát větších rychlostí na běžných tratích a běžném provozu. Ty ostatní jsou ještě rychlejší. U nás v naší malé zemi máme také rychlé vlaky, takže cestu z Brna do Prahy klidně zvládnete…no, řekněme zhruba za deset hodin. Při běžném zpoždění, ale prý bývá i větší. 

vlak

Vlaky však nevjedou všude, na to máme autobusy a jejich řidiče. Ty ve velké většině případů zpoždění nemívají, není-li ovšem někde nějaká oprava silnice nebo autohavárie. Pak i zde se může cesta z bodu A do bodu B hodně protáhnout.  

Pro většinu lidí však nepřichází v úvahu ani jedna varianta, protože už skoro každý má automobil a k němu i patřičné oprávnění. Takže se prostě ráno vstane, do auta se nahází, co je potřeba a jede se. Žádné zkoumání jízdních řádů, žádné nerváky při zpoždění, jen klid a pohoda. Pokud se člověk o auto řádně stará, většinou dojede včas.  

autocar

Zbývají ti poslední. Ti, co chodí pěšky. Ti z různých důvodů auto nemají. Z jakých důvodů je jejich věc. Prostě ho nemají. Takže používají výše zmíněný vlak a autobus, když to potřebují, nebo chodí po svých. Což bývá velice prospěšné vlastnímu zdraví, ale také okolní přírodě. Bohužel jsou tito lidé omezeni vzdáleností a svou rychlostí. Já třeba jdu kilometr necelou hodinu. Kvůli zdraví. Ale ostatní za tutéž dobu ujdou velmi slušnou vzdálenost. Tudíž jim jejich nohy stačí. 

Kdysi to byl samozřejmě problém. Cesta z města do města trvala den, a to ještě pokud byly města blízko sebe. Dnes je to otázka minut…